Historie klubu
Spor s Evertonem FC
Anfield Road byl domovem obou klubů, tedy klubu Liverpool FC a Everton FC. Několik let se vedl spor o tom, kterému klubu bude stadion patřit. Stadion však v té době byl ve vlastnictví Johna Houldinga, který shodou náhod založil právě Liverpool. Vedení Evertonu již delší dobu uvažovalo o tom, že se osvobodí od Liverpoolu a založí si vlastní stadion, na kterém by sehrával všechny domácí zápasy. Jenže vztahy mezi Liverpoolem a Evertonem byly vždy na bodu mrazu a od domluvě se tedy vždy jenom mluvilo v nitru klubu. Everton potřeboval souhlas Liverpoolu o osvobození od klubu a hlavně finanční injekci, která by zaplatila výstavbu nového stadionu.
Z velké části byl spor ovlivněn také politikou tehdejší doby. Funkcionářům se nelíbilo to, že by Everton vydělával na velkém prodeji alkoholu na stadionu a jeho návrh ihned zamítl. V tu chvíli nadešla chvíle majitele Liverpoolu a Anfieldu, který Evertonu zvýšil nájemné z tehdejších 100 liber na 250 liber za rok. Everton se však za žádných okolností nechtěl s tímto zvýšením nájmu smířit a nabídlo kompromis 180 liber ročně. Nicméně s tím zase nesouhlasil majitel Houlding a tak o pět let později se musel Everton smířit s nájemným ve výši 250 liber za rok.
Ještě větší rozhořčení přišlo tehdy, kdy chtěl Orrell přes Anfield Road vést legální cestou silnici, která by spojovala centrum města s jeho pozemky. To by pro Everton znamenalo odkoupení pozemků od Houldinga, na které samozřejmě neměli finance. Ze strany Evertonu poté přišel návrh o rozdělení stadionu na dvě části, přičemž jedna část by patřila právě Evertonu a druhá Liverpoolu. Jenže v tu chvíli se na scénu dostal opět majitel Houlding, který ihned chtěl zvýšit nájemná na neuvěřitelných 370 liber za rok. Orrell s ním dlouho vyjednával o smírném rozhodnutí, ale Houlding byl neoblomný a nikým se ke spolupráci nenechal přemluvit. Po delším soudním sporu se tedy Everton přestěhoval do Goodison Parku, ve kterém odehrával všechny své domácí utkání a Liverpoolu zůstal stadion Anfield Road.
Původní název Liverpool F.C. vznikl z názvu tehdejšího Everton F.C. and Athletic Group, Ltd., nebo Everton Athletic. Everton roku 1982 přijal modrou barvu za svou klubou barvu a 15. Března 1982 byl název Liverpool F.C. zapsán jako oficiální název fotbalového klubu hrajícího na Anfield Road. Ani Everton si nenechal svůj původní název a po krátkém rozhodování si ho změnil na dnešní Everton F.C.
Hlavní důvody celého sporu byly v tom, že Houlding chtěl vlastnictví stadionu jen pro malou skupinu lidí, která by se o něj starala, zatímco Orrell chtěl na stadionu zaměstnávat stovky lidí, kteří by se dennodenně starali o jeho blaho. Celý spor tedy zvítězil John Houlding a Everton byl nucen se 18. dubna 1982 přestěhovat do Goodison Parku. V tento den také odehrál svůj poslední zápas jako domácí tým na Anfield Road proti Boltonu. Liverpool byl však roztroušen po mnoha majitelích. Představenstvo klubu vlastnilo jen 6%, zatímco ostatní lidé, funkcionáři a akcionáři vlastnili celých 52%.
Od roku 1982
Houlding měl tedy ve vlastnictví klub Liverpool FC, ale neměl vybudovaný žádný tým. Jmenoval tedy do čela Johna McKenna, který odcestoval do Skotska, kde měl poskládat tým hodný soupeřit s tehdejšími týmy v lize. McKenna dovedl ze Skotska 13 hráčů a hned osm mělo před svým příjmením zkratku Mc, proto se také týmu začalo říkat „Mc tým“. První zápas sehrál Liverpool proti Rotherham Town a v utkání zvítězil vysoko 7:1. O první gól v kariéře Liverpoolu se postaral Malcolm McVean a poslal tak Liverpool k drtivému vítězství. Liverpool byl v té době také prvním klubem, který měl v týmu hráče, kteří nebyli z Anglie.
Jenže snaha Liverpoolu o zapsání do fotbalové ligy byla zamítnuta a tak se musel ještě nějaký ten rok spokojit jen s nižší třídou a zápasy s velmi slabými soupeři. O rok později se Liverpool dostal do Lancashire League, kde nastartoval svůj další pokrok výhrou 8:0 nad Waltonem. John Smith tehdy zaznamenal první soutěžní gól. V roce 1983 se odehrálo taky první Merseyside derby mezi Liverpoolem a Evertonem. Liverpool tehdy dokázal Everton zdolat výsledkem 1:0 a nad Liverpool měl opět nadvládu on.
Následující sezóna se pro Liverpool jevila jako z říše snů. Po celý rok Liverpool nikdo nepřekonal a jen 6x Liverpool zaváhal a remízoval. V posledním zápase se Reds postavili klubu Newton Heath a na domácí půdě ho porazil 2:0. Klub Newton Heat byl později přejmenován na dnes známý Manchester United. Po příchodu nové manažera Toma Watsona se Liverpool dočkal třech ligových titulů a změny klubové barvy z modré nejdříve jen na bílou a poté na dnešní bílou a červenou. V roce 1906 se Liverpool dočkal také historicky prvního kapitána, který celý tým vedl. Byl jím Alex Raisbeck, který tým dovedl k dalšímu ligovému titulu. V roce 1914 odehrál Liverpool také své první finále FA Cupu, jenže nestačil na Burnley a podlehl mu 1:0. Téhož roku byl však Liverpool zapojen do skandálu kolem anglického fotbalu a hrozilo mu vyloučení soutěže a zákaz na 2 roky. Liverpool se však brzy vrátil na scénu a dokázal všem, že to byly jen směšné řeči a opět kraloval anglickému fotbalu.
George Kay (1936-1951)
George Kay přišel do Liverpoolu v roce 1936, kdy nahradil stávajícího manažera, Georga Pattersona. Kay však svou kariéru v Liverpoolu odstartoval velmi špatně. Z prvních dvanácti zápasu dokázal vyhrát jen tři a čtyřikrát remízovat. Mezi porážkami byly i tak velké rozdíly jako prohra 2:5 proti Portsmouthu či 2:6 proti Brentfordu. Poté přišla také výhra 7:1 nad Grimsby Town dne 12. Září 1936. Postupem sezóny se výsledky poměrně zlepšovali, ale nestačilo to na nic jiného než na 18. místo v 1. divizi. Další sezónu se Liverpoolu vstup velmi vydařil a na Stamford Bridge doslova rozmetl Chelsea 6:1. Pohodlně se na konci sezóny umístil ve středu tabulky a Alf Hanson se dokonce stal nejlepším střelcem se 14 brankami na svém kontě. Další rok se Liverpool opět umístil na 11. místě, ale tentokrát odehrál mnohem lepší utkání a předvedl lepší výkony, než tomu bylo doposud. Dalším rokem byla však liga přerušena kvůli 2. světové válce.
Po válce se klub rozhodl, že odcestuje na přípravu do USA a Kanady. Za tento čin byl sice potrestán deseti zápasovou stopkou, ale nic to neměnilo na tom, že do sezóny nastoupil v mnohem lepší kondici než jeho konkurenti. Sezóna se rozbíhala pomalu, nejprve Liverpool ze 7 zápasu čtyřikrát zvítězil a třikrát prohrál, jenže poté nastoupilo velmi plodné období, kdy Liverpool hned sedmkrát za sebou zvítězil a v tabulce stoupal stále výš a výš. Poté se klub opět probojoval až do užších soubojů FA Cupu, ale i tentokrát ho vyřadil v semifinále Burnley. V roce 1947 však Liverpool znovu došel až na úplný vrchol tabulky a poprvé za manažerování Georga Kaye se radovali z ligového triumfu. Jen pár soupeřů mělo s nadsázkou řečenu odvahu a oloupilo Liverpool o cenné vítězství. Nejlepšími střelci v sezóně se stali Jack Balmer a Albert Stubbins, kteří na svých kontech měli shodně 24 branek. Jejich střelecké období pokračovalo i nadále, ale klubu už se tak nedařilo jako v minulých letech. V roce 1951 byl George Kay sesazen z postu manažere klubu a byl nahrazen Donem Welshem.
Don Welsh (1951-1956)
Don Welsh převzal klub po jeho předchůdci Goergi Kaynemu a nutno dodat, že Liverpool v této době nebyl příliš v dobré formě a nejednou se uvažovalo o jeho vyloučení z ligy. Výsledky byly nemastné, neslaná a žádné větší úspěchy nepřicházeli. Nepřicházeli ani hvězdní hráči a hvězdy z Liverpoolu spíše odcházeli do lepších klubů. V roce 1956 však udělal obrovskou pokrok a dokázal se z 11. místa probojoval se až na třetí příčku v tabulce. Poté však přišlo opět střídání manažerů a na post Welshe byl dosazen Phil Taylor.
Phil Taylor (1956-1959)
Okamžitě po jmenování byl Taylor pověřen úkolem dovést Liverpool zpět do 1. divize. Taylor brzy našel způsob jak dostat Liverpool zpět tam kam patří, jenže jeho medicína na záchranu Liverpoolu nepomáhala a v následujících dvou sezónách Liverpool obsadil pouze čtvrté místo. V roce 1959 Liverpool utrpěl tu největší potupu, když byl vyřazen z FA Cupu týmem Worcester City, který ani nebyl v lize. 17. listopadu téhož roku Taylor rezignoval a do čela Liverpoolu se dostal Bill Shankly.
Bill Shankly (1959-1974)
Bill Shankly usedl do sedla vedení Liverpoolu v roce 1959 a během 15 let si udělal obrovské jména, které se rozeznívalo po celé Evropě. Shankly učinil obrovský pokrok, když se rozhodl zaměstnat do klubu jména jako Joe Fagan, Reuben Bennett či Bob Paisley. Během jednoho roku se klub rozrostl na 24 hráčů a Shankly do klubu zpět dovedl útočníky Hunta a Byrneho. V roce 1961 byl Shankly již třetím rokem manažerem Liverpoolu, ale až teď přišlo vítězství v lize a postup do nejvyšší anglické soutěže. Od té doby až dodnes Liverpool neskončil v lize hůře než na osmém místě. V roce 1964 se Liverpoolu v čele s Billem Shanklym podařilo vyhrát i League Champions a v Anglii byl Shankly považován za obnovitele velkoklubu. V další sezóně se sice Liverpoolu nepodařilo ligový titul udržet v Liverpoolu, ale přišlo vítězství v FA Cupu, kde ve finále porazil 2:1 Leeds United. V tomto roce se Liverpool poprvé přestavil na Evropské scéně. V premiéře vyzval KR Reykjavík, přes který sice přešel do další bojů, jenže v semifinále na Inter Milán byl již krátký a podlehl mu 4:3. První utkání doma Liverpool vyhrál 3:1, jenže v odveta se mu vůbec nevydařila a prohrál 3:0.
V následující sezóně Liverpool opět vyhrál League Champions, ale tentokrát také ohromil Evropku ziskem evropského poháru. Ve finále se postavil Borussii Dortmund a o vítězi rozhodlo až prodloužení. V této době byl Shankly hodnocen jako nejlepší manažer všech dob. Mohl mít jakéhokoli hráče, na kterého si ukázal a Liverpool byl tak nadupán hvězdami. S Liverpoolem postupně podepsali hráčskou smlouvu hráči jako Emlyn Hughes, John Toshack a Kevi Keegan. V roce 1973 se Liverpool znovu vrátil na evropskou scénu a ve finále hraném na 2 zápasy dokázal porazit Borussii Monchengladbach v součtu 3:2. Na domácí půdě sice Liverpool zvítězil vysoko 3:0, jenže na půdě Borussie měl namále a prohrál 2:0. O rok později vyhrál Liverpool také FA Cup, když ve finále pohodlně porazil Newcastle United 3:0. Jenže o rok později Bill Shankly všechny šokoval výrok, že odchází do důchodu a rezignuje tedy na post manažera klubu. Fanoušci, hráči i klub se ho snažili přemluvit, aby ještě setrval. Bill však všechny tyto prosby ignoroval, usedl na stadion jako divák a nechal svůj post převzít Bobem Paisleyem.
Bob Paisley (1974-1983)
Shanklyho 55 letý asistent Bob Paisley byl v roce 1974 povýšen na pozici manažera klubu poté co nikdo nedokázal přesvědčit Shanklyho aby v klubu ještě zůstal a vedl ho k dalším úspěchům. Během devíti let kralování Paisleyho Liverpool dokázal hned šestkrát získat ligový titul a Paisley se tak stal jedním z nejúspěšnějším manažerem v historii. Hned jeho druhá sezóna přinesla Liverpoolu titul a všichni začali věřit že bude skvělou náhradou za Billa Shanklyho. O tři roky později Liverpool znovu vyhrál evropský pohár a znovu získával respekt ve všech zemích Evropy. Pohár Liverpool udržel i následující rok, když ve finále porazil FC Brugge 1:0 brankou, kterou vstřelila pozdější legenda klubu, Kenny Dalglish.
V sezóně 1978-1979 Liverpool překonal svůj dosavadní rekord o počtu získaných bodů na 68. Překonal také statistiku vstřelených a obdržených branek, když v celé sezóně dokázal nastřílet 86 branek a dostat jen 16. Tento rok přinesl opět další titul pod velením Boba Paisley a Liverpool si budoval opravdu skvělé zázemí pro další roky. V 1981 se The Reds prokousali do finále evropského poháru, kde dokázali porazit tak velký klub jakým byl Real Madrid v poměru 1:0. Střelcem jediné branky se stal Alan Kennedy, který se tak stal Liverpoolským hrdinou. Jediná trofej která tento rok Liverpoolu unikla byl Carling Cup, ale ani to neposkvrnilo skvělou pověst klubu.
Na 2. svátek Vánoční utrpěl Liverpool porážku od Manchesteru City a spadl až na 11. místo v tabulce a Citizens šli v tabulce stále výš. Jenže bojovnost Liverpoolu dotáhla klub až na samý vrchol tabulky a získal další ligový titul. Liverpool také znovu dokázal vyhrát FA Cup, když ve finále porazil 3:2 v prodloužení. Dvakrát se gólem blýskl mladík Ronnie Whelanen a třetí branku přidal Ian Rush, který do Liverpoolu přišel o dva roky dříve. V sezóně 1982-1983 Liverpool opět udržel titul FA Cupu ve své moci a tváří v tvář konkurenci si šel také za dalším ligovým titulem. Před Vánoci sice Liverpool ztrácel 10 bodů na čelo tabulky, ale po Novém roce se vše zlomilo a Liverpool dokázal předehnat všechny své soupeře. Liverpool tak protáhl po sobě jdoucí tituly na tři a jevil se téměř neporazitelným. V roce 1984 ve Wembley opět získal triumf FA Cup, když porazil Manchester Untied 2:1. Úspěšnost Liverpoolu byla obrovská a Paisley řekl: „Nezapomínejte, že tady pro Liverpool bude stále, ať se daří nebo ne.“ Velkou otázkou zůstávalo, kdo nahradí Paisleyho v jeho funkci. Na scéně nebyl nikdo, kdo by byl schopný získat 21 trofejí během devíti let.
Joe Fagan (1983-1985)
V roce 1983 byl do čela Liverpool ve věku 62 let jmenován Joe Fagan, poté co se bývalý manažer, Bob Paisley, rozhodl z funkce odejít. Na podzim přišlo několik porážek, ale na jaře se Liverpool opět sebral a v konečné fázi z toho bylo 2. místo v tabulce ligy. Forma Liverpoolu se každým týdnem zlepšovala a v tabulce šel stále výše. 12. května se na Anfield Road opět vrátil titul FA Cupu a o 18 dnů později se Liverpool stal prvním klubem, který získal v jedné sezóně všechny tři tituly. V roce 1984 měl Liverpool k dispozici také mladého útočníka Iana Rushe, který byl srovnáván s útočníky světových kvalit. Liverpool ovšem musel prodat klíčového záložníka Graema Sounesse, ale záhy přišel John Wark, který podepsal s Liverpool smlouvu, která mu vypršela v Ipswich Townu a měl hlavně za úkol zalepit díru v záloze. Sezóna 1984-85 nezačala pro Liverpool zrovna nejlíp. Ještě v polovině byl na 12. příčce a nic nenasvědčovalo tomu, že by letos měl získat další titul. Jenže pak se uvnitř klubu něco zlomilo a začal porážet všechny favority. Na konci sezóny z toho bylo velmi uspokojivé druhé místo.
Zle si nevedl Liverpool ani v FA Cupu, když došel až do samotného finále, kde narazil na Manchester United a podlehl mu 2:1. V roce 1986 sehrál Liverpool finále poháru UEFA s italským celkem Juventus. Celý zápas se již od začátku nevyvíjel dobře a ještě před výkopem se zřítila celá ochranná stěna pod náporem fanoušků. 39 lidí bylo doslova udupáno a Liverpool dostal zákaz účastnit se jakýchkoliv soutěží v Evropě na dobu neurčitou. Po třech letech byl tento zákaz zrušen a Liverpool se tak mohl znovu vrátit do evropských soutěží. Joe Fagan odešel z Liverpoolu po tragédii Heysel a na jeho místo usedl Kenny Dalglish. Fagan zemřel v roce 2001 ve věku 80 let.
Kenny Dalglish (1985-1991)
Zprvu se zdálo, že po jmenování Dalglishe jako spadla popularita Liverpoolu a začali se v Evropě prosazovat kluby jako Manchester United, který do té doby byl znám jen v málo zemích. Manchester dokonce vedl i domácí soutěž a Liverpool na něj ještě koncem zimního období ztrácel 4 body. Jenže pak se znovu rozjel stroj jménem Liverpool FC, který dokázal porazit soupeře jako například West Ham United, Chelsea nebo Sheffield United. Liverpool také dokázal vyřadit Manchester z FA Cupu a všechno nasvědčovalo tomu, že tato sezónu bude pro Liverpool opět velmi úspěšná. Bohužel pak přišlo nečekané vyřazení z FA Cupu téměř neznámým týmem Park Ranger Queens a v lize Liverpool spadl až na 3. místo se ztrátou propastných osmi bodů. Pak se ale znovu rozjel Liverpoolský brankostroj a dokázal pro tento rok utrhnout titul do své moci. O rok později přišlo také toužené vítězství v FA Cupu. Pro Kennyho tak nastala velmi plodná sezóna poškozená jen zákazem Liverpoolu účastnit se evropský soutěží.
V sezóně 1986-1987 Liverpool v domácí soutěži musel čelit ještě větší konkurenci, která měla šanci na zisk titulu. Ještě v polovině sezóny se Liverpool pohupoval na páté příčce tabulky a výš se dostali jen Nottingham Forest, Norwich City, Everton a Arsenal. Manchester United v té době bojoval na druhém konci tabulky a hodně krát se také mluvilo o odvolání jejich manažera. Koncem ledna Liverpool dokonce utrpěl ostudnou porážku, když na domácí půdě prohrál 3:0 s Luton Town. Ke konci sezóny však Liverpool zabral a dokázal se probojovat až na druhé místo v tabulce. Hodně k tomu také napomohla výhra nad úhlavními soupeři a hlavně Manchesterem United.
Na začátku nové sezóny si rozhodl Ian Rush přestoupit do italského Juventusu za 3.2 milionu liber. Rush patřil k nejlepším střelcům v lize, ale on sám věděl, že pod vedením Dalglishe se nemohla jeho kariéra vyvíjet. Odešel tedy do Juventusu a své místo na pozici hrotového útočníka přenechal Paulu Walshovi. Liverpool však dokázal, že nepatří do starého železa a dokázal znovu získat ligový titul. Ve stejné sezóně dokázal vyhrát také FA Cup, když si ve finále poradil s Arsenalem a porazil ho 2:1. Na konci sezóny začal Liverpool opět posilovat. Dalglish dovedl do Liverpoolu anglického útočníka hájícího barvy Newcastelu United, Petera Beardsleye. Další kdo do Liverpool přišel byl John Barnes, za kterého Liverpool zaplatil 900 000 liber.
V další sezóně Liverpool zažádal o povolení hrát evropské poháry, ale stejně jako minulý rok tak i tento bylo představenstvo UEFA neoblomné a zakázalo start Liverpoolu na další rok. Nová sezóna se pro Liverpool vyvíjela velmi dobře a v polovině sezóny měla příjemný náskok čtrnácti bodů na druhý Manchester Untied. Na konci sezóny z toho byl nový klubový rekord v počtu získaných bodů a celé město mohlo slavit další zisk titulu pod vedením Kennyho Dalglishe. Liverpool také znovu dokázal obhájit FA Cup a ve finále dokázal, že patří k nejlepším klubům světa. Všichni bookmakeři favorizovali právě Liverpool a jeho prohra byla takřka nemyslitelná. Již ve 35. minutě poslal do vedení Liverpool svým gólem Peter Beardsley a celý zápas se hrálo vlastně podle tempa, které udával Liverpool.
V nové sezóně UEFA opět zakázala účast všech anglických klubů v evropských pohárech a Liverpool tak znovu přišel o šanci získat evropský triumf. V sezóny 1988/89 se do Liverpool hrdě vrátil Ian Rush, kterého Liverpool od Juventusu odkoupil za 2.8 milionů liber. Rush byl ihned nasazen do základní jedenáctky, ale zároveň musel vytlačit jednoho z dvojice Aldridge-Beardsley. Dalsglish však nechtěl dopusti,t aby kterýkoliv z hráčů opustit klub a tak zavedl nové taktické rozestavení 4-3-3. Riskoval však zranění všech hráčů, ale v konečné fázi mu tato formace vynesla sladké ovoce v podobě zisku trofeje v FA Cupu. V tomto roce sice Liverpool neměl na to, aby získal také ligový titul, ale skončil jen několik bodů pod samotným hrotem tabulky. Poté přišla jedna z největších tragédií v historii klubu. 15. dubna 1989 Liverpool odcestoval na stadion Hillsborough, kde měl sehrát semifinálový zápas FA Cupu proti Nottinghamu Forest.
Zápas musel být pozastaven, protože bylo jasné, že tribuny nemohou vydržet nápor fanoušků. Stovky lidí bylo zraněno a 94 lidí bylo na místo usmrceno. 95. oběť zemřela čtyři dny po tragédii a konečná 96. oběť zemřela v březnu 1993. Na stadionu poté oba týmy vybudovali obrovský památník, který má připomínat všechny oběti tragédie z tohoto dne. Chvíli se zdálo, že se po této tragédii zruší celý FA Cup, ale nakonec vše zůstalo při starém a FA Cup se hrál i nadcházející ročník. Semifinále, které bylo ten den zrušeno se později sehrálo na stadionu Old Trafford a Liverpool dokázal Nottingham porazit 3:1. V tomto roce dokázal Liverpool získat také poslední titul v novodobé historii a od tohoto roku jako by se zastavil čas a Liverpool již žádný titul nezískal. Až do sezóny 1989/90 byl znovu obnoven zákaz Liverpoolu pro účast v evropských pohárů a tak ani tentokrát nemohl Liverpool získat trofej Poháru UEFA či Poháru Vítězů.
Sezóna začala ve velkém stylu a společně s Liverpoolem byl favorizován na zisk titulu také Arsenal. Špatně na tom nebyly ani Manchester United a Tottenham Hotspur, ale bookmakeři měli favority jasné. Liverpool sezónu začal dobře, ale pak přišla porážka 1:4 od Southamptonu a zdálo se, že letos Liverpool titul nezíská. V dubnu 1990 utrpěl Liverpool také porážku v FA Cupu a musel se pro tento rok se ziskem titulu rozloučit. To nikdo však nečekal, že přijde obrovská šňůra neúspěchů a více jak 20 let se titul na Anfield Road nevrátí. V únoru 1991 Liverpool opět vypadl z FA Cupu, ale tentokrát ho vyřadil klubový rival ze severu města, Everton a zvažovalo se o odstoupení Kennyho Dalglishe z funkce manažera klubu. Kenny nakonec ze své funkce odstoupil a na jeho místo nastoupil Graeme Souness.
Graeme Souness (1991-1994)
Souness chtěl do Liverpool znovu přivést ligový titul, ale v jeho první sezóně se mu podařilo získat jen titul FA Cupu, když ve finále Liverpool porazil Sunderland 2:0. Od sezóny 1992 mohl Liverpool znovu do evropských pohárů a hned v první sezóně mohl překvapit ziskem titulu. Jenže Souness se soustředil na získání nových posil a do Liverpool dovedl hráče jako Paul Stewart Torben Piechnik a Istvan Kozma. Zatímco nové posily Michael Thomas a Mark Wright seděli většinu sezóny jen na lavičce kvůli jejich zranění, brankář David James předváděl někdy až neskutečné zákroky které hýbali publikem. Po šesti letech v klubu byl také do Aston Villy prodán kolega Iana Rushe, Welsham.
Mládežnický tým Liverpool trénoval v té době Steve Highway a již tehdy přiváděl do A týmu několik velmi nadějných hráčů, kteří podle něj měli obrovskou budoucnost. Patřili mezi ně Robbie Fowler, Dominic Matteo a Steve McManaman. Tehdy veterán Ian Rush i nadále předváděl své kvality a patřil k nejlépe skórujícím hráčům Liverpoolu. Jednička v bráně Bruce Grobbelaar byl mnohokrát nahrazován mladou naději Davidem Jamesem, kterému dával Souness více příležitostí aby mu dokázal že má na to hrát v základu Liverpoolu. V této sezóně Liverpool dokázal v Premier League skončit až na 6. příčce tabulky a v létě přivedl do klubu dvě nové fotbalové naděje. Tou první byl Nigel Clough z Nottinghamu Forrest a druhým hráčem byl z Tottenhamu Hotspur Neil Ruddock.
Ve formaci 4-4-2 se Liverpool však příliš nedařilo. Avšak proti Swindon Tower si všichni hráče zastříleli a Neil Ruddock přidal také svůj první gól v dresu Liverpoolu. Ukazatel skóre se zastavil až na čísle 5:0. V následném merseyside derby došlo na hřišti k incidentu, kdy se Steve McManaman a Bruce Grobbelaar společně porvali. Oba byli vykázání ze hry a oba týmy dohrávali zápas v 10 mužích na hřišti. V tomto zápasu si odbyl také svůj debut Robbie Fowler, který svým výkonem dokázal, že jednou z něj bude velký fotbalista. O několik dnů později se mu povedl opravdu husarský kousek, když na Anfield Road vstřelil všech 5 gólů v utkání a stala se z něj opravdová legenda mezi střelci. V závěru se zdálo že Liverpool konečně dokáže získat ligový titul, jenže opak byl skutečností a ani Robbie Fowler nedokázal pomoct klubu k jeho zisku. V březnu roku 1992 postihla Sounesse srdeční příhoda a musel být ihned operován. Zanedlouho svou funkci složil a přenechal místo svému nástupci, Royi Evansovi.
Roy Evans (1994-1998)
V úvodu sezóny si Evans připsal s Liverpoolu na své konto první bod za remízu 2:2 proti Norwich City. V sezóny 1993/94 dovedl Liverpool sice až na osmé místo tabulky, ale Robbie Fowler byl se svými 29 brankami zvolen za nejlepšího mladého hráče sezóny. Evans příliš nenakupoval a spíše se snažil udržet hráče v klubu a vytvořit skvěle sehraný tým, které si za všech okolností rozumí. Poté však přišla potupná porážka od Crystal Palace 6:0 a Evans musel slíbit že přes léto dovede do klubu hráče, který rozvíří hru a dovede Liverpool k lepším výsledkům. Zvolil tedy formaci 4-4-2 s Davidem Jamesem v bráně a do klubu přivedl zpět Roba Jonese. Do útoku postavil smrtící dvojku ve složení Rush – Fowler. Tato dvojka se zanedlouho stala postrachem obranných řad všech klubů nejen v Anglii, ale také v Evropě. V další sezóně Liverpool skončil na čtvrtém místě v tabulce, ale zato dokázal vyhrál FA Cup, když ve finále porazil Bolton 2:1.
V létě 1995 přivedl Evans do klubu za rekordní poplatek 8.5 milionů liber útočníka Stana Collymoreho z klubu Nottingham Forest. O rok později byl však Ian Rush coby jeden z nejstarších hráčů v týmu posazen na lavičku a jeho místo nahradili mladší nástupci jeho doby. I přesto, že Liverpool nedokázal zvítězit v lize, byl pořád považován za top tým v Anglii. V roce 1996 přivedl Evans do Liverpoolu českého reprezentanta Patrika Bergera z Borrusie Dortmund a zaplatil za něj celých 3.25 milionů liber. Během sezóny 1996/97 Liverpool několikrát vedl ligu, ale na konci ji nedokázal vyhrát a skončil až na čtvrté příčce. Tento rok měl Liverpool taky velkou příležitost znovu vyhrát evropský titul, ale v semifinále narazil na Paris St Germain a přes něj se do finále nedostal. O rok později Liverpool skončil v lize opět až na čtvrtém místě a kritici se do něj začali navážet a označovali ho za klub, který nemá šanci na úspěch. Jenže pak se na scénu dostal Michael Owen a zanedlouho byl zvolen nejlepším mladým hráčem Premier League.
Gérard Houllier (1998-2004)
Gérard Houllier, coby bývalý francouzský trenér byl povolán do Liverpoolu jako asistent Roye Evanse. Ten však za krátký čas zjistil, že tato spolupráce nemá východisko a tak na svou funkci rezignoval. Právě Houllier převzal po Evansovi funkci manažera a začala se psát nová kapitola manažerů v Liverpoolu. Sezóna 2000/01 zprvu vypadalo jako nejlepší sezóna v nové historii Liverpoolu, vždyť v týmu hráli jména jako Owen, Fowler, Gerrard a Hyypia. Mladá nastupující generace ukázala světu v čem je jejich síla dovedla Liverpool na třetí místo v tabulce. Přišlo vítězství v FA Cupu, Carling Cupu a poté také v poháru UEFA. Po těchto titulech následoval Charity Shield a evropský Super Pohár. V Carling Cupu dokázal Liverpool porazit v prodloužení Birmingham 2:1, v FA Cupu to byl zase Arsenal, který v řádné hrací době podlehl Liverpoolu, za který se gólově prosadil Michael Owen. V poháru UEFA Liverpool nastoupil proti Alavési a dokázal ho porazit až v prodloužení v poměru 5:4.
Liverpool doslova nacpán hvězdami. V obraně tomu byl kapitán Sami Hyypia, v záloze zase mladík Steven Gerrard a Michael Owen. V útoku zářil Emil Heskey, který se téměř v každém zápase prosadil brankou a nebo skvělou asistencí. V roce 2001 však postihla Houlliera srdeční příhoda a celé tři měsíce byl od klubu oddělen. Ten však situaci zvládl i bez něj a dokončil sezónu na uspokojivém 2. místě. Další zisky trofeje přišli v roce 2003 a 2004, kdy Liverpool opět vyhrál Carling Cup. Bohužel ani Gérard Houllier nedokázal to, o co se před tím Evans a Souness, vyhrát Premier League. Po rozhořčení fanoušků musel Houllier v roce 2004 odstoupit a na jeho místo nastoupil španěl Rafael Benitéz.
Rafael Benitéz (2004-2010)
Rafa Benitéz převzal Liverpool po jeho předchůdci, Gérardu Houllierovi. Španělský kouč přišel do Liverpool z Valencie, se kterou právě vyhrál La Ligu. V první sezóně Liverpool sice skončil až na pátém místě tabulky, ale Benitéz ohromil Evropu vítězstvím v Champions League. Liverpool nejprve ve čtvrtfinále vyřadil Juventus Turín a poté v semifinále anglickou Chelsea, ve které Luis Garcia vstřelil tzv. „Ghost goal“. Gól nebyl nikdy prokázán, ale slovenský rozhodčí L’uboš Michel’, který zápas řídil, branku uznal a Liverpool se tak díky němu dostal do vedení. Kdyby však branku neuznal, jistě by odpískal penaltu po zákroku Petra Čecha na Milana Baroše, který se snažil míč do brány dorazit.
Ve finále se Liverpool postavit AC Milánu, jenže zápas začal pro Liverpool velmi špatně. O poločase prohrával vysoko 3:0 a nikdo nevěřil v jeho vítězství. Jenže poté Liverpool doslova vstal z mrtvých a v nastavení vyrovnal na 3:3. Tím dotáhl utkání až do prodloužení, ve kterém gól nepadl a tak došlo až na penaltový rozstřel. Tam podal heroický výkon brankář Jerzy Dudek a vychytal Liverpoolu zisk titulu Champions League. Poté ale nastala tahanice mezi organizací UEFA a Liverpoolu. Liverpool totiž v Premier League skončil až na 5. místě, což znamenalo, že v příštím ročníku nesmí do Champions League. Liverpool však několikrát namítal, že jako vítěz této prestižní soutěže by měl mít účast zajištěnou. UEFA tedy udělala výjimku a poslala Liverpool do 1. předkola Champions League.
Liverpool se prokousal až do základní skupiny a poté u do vyřazovacích bojů. Tam však narazil na portugalskou Benficu, která ho z Champions League vyřadila. Liverpool si tak spravil chuť alespoň v superpoháru, který vyhrál nad vítězem poháru UEFA, CSKA Moskvou, 3:1. Liverpool, jako vítěz minulého ročníku Champions League, dostal možnost reprezentovat UEFU ve FIFA Club World Champions 2005 konaném v Japonsku. Ve finále se Liverpool potkal se Sao Paulo a jediným gólem rozhodli Brazilci a svém vítězství. V roce 2006 se Liverpool opět prokousal daleko v FA Cupu, nejprve dokázal porazit Manchester Untied, poté venku porazil Birmingham vysoko 7:0, Chelsea 2:1 a nakonec ve finále dokázal zvítězit nad West Hamem a připsal si tak na své konto 13. zisk FA Cupu.
V normální hrací době skončil zápas 3:3 a tak muselo dojít na penaltový rozstřel. V tom Liverpool dokázal zvítězit 3:1 a vítězství vděčil hlavně Pepe Reinovi, který dokázal chytit tři ze čtyř penalt. Gerrardovi byla poté vyslovena velká pocta za vyrovnání zápasu v 91. minutě a finále bylo fanoušky nazváno jako „Gerrardovo finále“. V sezóně 2005-2006 získal Liverpool v Premier League 82 bodů a přiblížil se tím 17 let starému rekordu z roku 1988, kdy Liverpool získal bodů 40. Přestože byl Liverpool v sezóně 2006/07 vyřazen jak z FA Cupu tak i Carling Cupu, dokázal dojít opět až do finále Champions League. Ve finále se stejně jako o dva roky dříve postavil AC Milánu, ale tentokrát v řeckých Athénách tolik štěstí neměl. Po 90. minutách prohrál 2:1 a jediný gól Liverpoolu tehdy vstřelil Dirk Kuyt.
Tato sezóna byla první sezónou pod vedením Rafy Benitéze, kdy Liverpool nedokázal získat ani jednu trofej. V další sezóně dokázal Liverpool postoupit do Champions League z druhého místa tabulky. Doma s přehledem rozdrtil Besiktas 8:0, když se hattrickem blýskl Dirk Kuyt a byla to nejvyšší výhra Liverpoolu v historii Champions League. Poté proti Portu zazářila také nová hvězda Liverpoolu, Fernando Torres, který vstřelil hned dvě branky a pomohl k výhře 4:1. Jenže pak přišla porážku od Olympique Marseille na Anfield Road 1:0 a Liverpool se tak musel smířit s postupem až z druhého místa. V posledních třech utkáních však Liverpool doslova rozbil své soupeře a nastřílel 16 branek. V únoru Liverpool sehrál semifinálový zápas na Anfield Road proti Interu Milán. Dlouho se zdálo že si Inter odveze z Liverpoolu remízu, ale v posledních pěti minutách začali úřadovat Kuyt s Gerrardem, kteří rozhodli o vítězství Liverpool 2:0.
V létě 2007 Liverpool do svých řad přivedl náhradu za odcházejícího Petera Crouche v podobě Robbieho Keanea z Tottenhamu. O sezóně 2008/09 by se dalo hovořit jako o nejlepší sezóně v historii, jen kdyby se povedlo hráčům získat titul Premier League. V celé sezóně Liverpool prohrál jen dvakrát, ale ani tak to nestačilo na první Manchester United, který měl jen o čtyři body víc než druhý Liverpool, ten měl na svém kontě 86 bodů. Nicméně pak přišlo velké semifinále Champions League, kdy Liverpool na stadionu San Bernabeu porazil Real Madrid 0:1 a poté ho doma rozmetl 4:0. Ve čtvrtfinále však opět narazil na Chelsea, která Liverpool nejprve na Anfield Road porazila 1:3 a poté doma remizovala 4:4. Bylo to opravdu povedené utkání, které kazilo jen to, že místo Liverpoolu postoupila do semifinále Chelsea.
Sezóna 2009/10 byla pro Liverpool velmi frustrující. Po nevydařeném vstupu a poté několika prohraných utkání skončil až na sedmém místě v tabulce Premier League. Liverpool dokonce vypadl již ve skupině v Champions League a byl přeřazen do Evropské Ligy. V té sice dokráčel až do semifinále, ale tam byl vyřazen španělským celkem Atléticem Madrid. Benitéz byl na pozici manažera velmi ohrožen a několikrát mu hrozilo vyhození z klubu. Po vzájemné dohodě Benitéz opustil Liverpool 3. června 2010 a na jeho postě ho nahradil teď již bývalý trenér Fulhamu, Roy Hodgson.
Anfield Road byl domovem obou klubů, tedy klubu Liverpool FC a Everton FC. Několik let se vedl spor o tom, kterému klubu bude stadion patřit. Stadion však v té době byl ve vlastnictví Johna Houldinga, který shodou náhod založil právě Liverpool. Vedení Evertonu již delší dobu uvažovalo o tom, že se osvobodí od Liverpoolu a založí si vlastní stadion, na kterém by sehrával všechny domácí zápasy. Jenže vztahy mezi Liverpoolem a Evertonem byly vždy na bodu mrazu a od domluvě se tedy vždy jenom mluvilo v nitru klubu. Everton potřeboval souhlas Liverpoolu o osvobození od klubu a hlavně finanční injekci, která by zaplatila výstavbu nového stadionu.Z velké části byl spor ovlivněn také politikou tehdejší doby. Funkcionářům se nelíbilo to, že by Everton vydělával na velkém prodeji alkoholu na stadionu a jeho návrh ihned zamítl. V tu chvíli nadešla chvíle majitele Liverpoolu a Anfieldu, který Evertonu zvýšil nájemné z tehdejších 100 liber na 250 liber za rok. Everton se však za žádných okolností nechtěl s tímto zvýšením nájmu smířit a nabídlo kompromis 180 liber ročně. Nicméně s tím zase nesouhlasil majitel Houlding a tak o pět let později se musel Everton smířit s nájemným ve výši 250 liber za rok.
Ještě větší rozhořčení přišlo tehdy, kdy chtěl Orrell přes Anfield Road vést legální cestou silnici, která by spojovala centrum města s jeho pozemky. To by pro Everton znamenalo odkoupení pozemků od Houldinga, na které samozřejmě neměli finance. Ze strany Evertonu poté přišel návrh o rozdělení stadionu na dvě části, přičemž jedna část by patřila právě Evertonu a druhá Liverpoolu. Jenže v tu chvíli se na scénu dostal opět majitel Houlding, který ihned chtěl zvýšit nájemná na neuvěřitelných 370 liber za rok. Orrell s ním dlouho vyjednával o smírném rozhodnutí, ale Houlding byl neoblomný a nikým se ke spolupráci nenechal přemluvit. Po delším soudním sporu se tedy Everton přestěhoval do Goodison Parku, ve kterém odehrával všechny své domácí utkání a Liverpoolu zůstal stadion Anfield Road.
Původní název Liverpool F.C. vznikl z názvu tehdejšího Everton F.C. and Athletic Group, Ltd., nebo Everton Athletic. Everton roku 1982 přijal modrou barvu za svou klubou barvu a 15. Března 1982 byl název Liverpool F.C. zapsán jako oficiální název fotbalového klubu hrajícího na Anfield Road. Ani Everton si nenechal svůj původní název a po krátkém rozhodování si ho změnil na dnešní Everton F.C.
Hlavní důvody celého sporu byly v tom, že Houlding chtěl vlastnictví stadionu jen pro malou skupinu lidí, která by se o něj starala, zatímco Orrell chtěl na stadionu zaměstnávat stovky lidí, kteří by se dennodenně starali o jeho blaho. Celý spor tedy zvítězil John Houlding a Everton byl nucen se 18. dubna 1982 přestěhovat do Goodison Parku. V tento den také odehrál svůj poslední zápas jako domácí tým na Anfield Road proti Boltonu. Liverpool byl však roztroušen po mnoha majitelích. Představenstvo klubu vlastnilo jen 6%, zatímco ostatní lidé, funkcionáři a akcionáři vlastnili celých 52%.
Od roku 1982
Houlding měl tedy ve vlastnictví klub Liverpool FC, ale neměl vybudovaný žádný tým. Jmenoval tedy do čela Johna McKenna, který odcestoval do Skotska, kde měl poskládat tým hodný soupeřit s tehdejšími týmy v lize. McKenna dovedl ze Skotska 13 hráčů a hned osm mělo před svým příjmením zkratku Mc, proto se také týmu začalo říkat „Mc tým“. První zápas sehrál Liverpool proti Rotherham Town a v utkání zvítězil vysoko 7:1. O první gól v kariéře Liverpoolu se postaral Malcolm McVean a poslal tak Liverpool k drtivému vítězství. Liverpool byl v té době také prvním klubem, který měl v týmu hráče, kteří nebyli z Anglie.
Jenže snaha Liverpoolu o zapsání do fotbalové ligy byla zamítnuta a tak se musel ještě nějaký ten rok spokojit jen s nižší třídou a zápasy s velmi slabými soupeři. O rok později se Liverpool dostal do Lancashire League, kde nastartoval svůj další pokrok výhrou 8:0 nad Waltonem. John Smith tehdy zaznamenal první soutěžní gól. V roce 1983 se odehrálo taky první Merseyside derby mezi Liverpoolem a Evertonem. Liverpool tehdy dokázal Everton zdolat výsledkem 1:0 a nad Liverpool měl opět nadvládu on.
Následující sezóna se pro Liverpool jevila jako z říše snů. Po celý rok Liverpool nikdo nepřekonal a jen 6x Liverpool zaváhal a remízoval. V posledním zápase se Reds postavili klubu Newton Heath a na domácí půdě ho porazil 2:0. Klub Newton Heat byl později přejmenován na dnes známý Manchester United. Po příchodu nové manažera Toma Watsona se Liverpool dočkal třech ligových titulů a změny klubové barvy z modré nejdříve jen na bílou a poté na dnešní bílou a červenou. V roce 1906 se Liverpool dočkal také historicky prvního kapitána, který celý tým vedl. Byl jím Alex Raisbeck, který tým dovedl k dalšímu ligovému titulu. V roce 1914 odehrál Liverpool také své první finále FA Cupu, jenže nestačil na Burnley a podlehl mu 1:0. Téhož roku byl však Liverpool zapojen do skandálu kolem anglického fotbalu a hrozilo mu vyloučení soutěže a zákaz na 2 roky. Liverpool se však brzy vrátil na scénu a dokázal všem, že to byly jen směšné řeči a opět kraloval anglickému fotbalu.
George Kay (1936-1951)
George Kay přišel do Liverpoolu v roce 1936, kdy nahradil stávajícího manažera, Georga Pattersona. Kay však svou kariéru v Liverpoolu odstartoval velmi špatně. Z prvních dvanácti zápasu dokázal vyhrát jen tři a čtyřikrát remízovat. Mezi porážkami byly i tak velké rozdíly jako prohra 2:5 proti Portsmouthu či 2:6 proti Brentfordu. Poté přišla také výhra 7:1 nad Grimsby Town dne 12. Září 1936. Postupem sezóny se výsledky poměrně zlepšovali, ale nestačilo to na nic jiného než na 18. místo v 1. divizi. Další sezónu se Liverpoolu vstup velmi vydařil a na Stamford Bridge doslova rozmetl Chelsea 6:1. Pohodlně se na konci sezóny umístil ve středu tabulky a Alf Hanson se dokonce stal nejlepším střelcem se 14 brankami na svém kontě. Další rok se Liverpool opět umístil na 11. místě, ale tentokrát odehrál mnohem lepší utkání a předvedl lepší výkony, než tomu bylo doposud. Dalším rokem byla však liga přerušena kvůli 2. světové válce.Po válce se klub rozhodl, že odcestuje na přípravu do USA a Kanady. Za tento čin byl sice potrestán deseti zápasovou stopkou, ale nic to neměnilo na tom, že do sezóny nastoupil v mnohem lepší kondici než jeho konkurenti. Sezóna se rozbíhala pomalu, nejprve Liverpool ze 7 zápasu čtyřikrát zvítězil a třikrát prohrál, jenže poté nastoupilo velmi plodné období, kdy Liverpool hned sedmkrát za sebou zvítězil a v tabulce stoupal stále výš a výš. Poté se klub opět probojoval až do užších soubojů FA Cupu, ale i tentokrát ho vyřadil v semifinále Burnley. V roce 1947 však Liverpool znovu došel až na úplný vrchol tabulky a poprvé za manažerování Georga Kaye se radovali z ligového triumfu. Jen pár soupeřů mělo s nadsázkou řečenu odvahu a oloupilo Liverpool o cenné vítězství. Nejlepšími střelci v sezóně se stali Jack Balmer a Albert Stubbins, kteří na svých kontech měli shodně 24 branek. Jejich střelecké období pokračovalo i nadále, ale klubu už se tak nedařilo jako v minulých letech. V roce 1951 byl George Kay sesazen z postu manažere klubu a byl nahrazen Donem Welshem.
Don Welsh (1951-1956)
Don Welsh převzal klub po jeho předchůdci Goergi Kaynemu a nutno dodat, že Liverpool v této době nebyl příliš v dobré formě a nejednou se uvažovalo o jeho vyloučení z ligy. Výsledky byly nemastné, neslaná a žádné větší úspěchy nepřicházeli. Nepřicházeli ani hvězdní hráči a hvězdy z Liverpoolu spíše odcházeli do lepších klubů. V roce 1956 však udělal obrovskou pokrok a dokázal se z 11. místa probojoval se až na třetí příčku v tabulce. Poté však přišlo opět střídání manažerů a na post Welshe byl dosazen Phil Taylor.
Phil Taylor (1956-1959)
Okamžitě po jmenování byl Taylor pověřen úkolem dovést Liverpool zpět do 1. divize. Taylor brzy našel způsob jak dostat Liverpool zpět tam kam patří, jenže jeho medicína na záchranu Liverpoolu nepomáhala a v následujících dvou sezónách Liverpool obsadil pouze čtvrté místo. V roce 1959 Liverpool utrpěl tu největší potupu, když byl vyřazen z FA Cupu týmem Worcester City, který ani nebyl v lize. 17. listopadu téhož roku Taylor rezignoval a do čela Liverpoolu se dostal Bill Shankly.
Bill Shankly (1959-1974)
Bill Shankly usedl do sedla vedení Liverpoolu v roce 1959 a během 15 let si udělal obrovské jména, které se rozeznívalo po celé Evropě. Shankly učinil obrovský pokrok, když se rozhodl zaměstnat do klubu jména jako Joe Fagan, Reuben Bennett či Bob Paisley. Během jednoho roku se klub rozrostl na 24 hráčů a Shankly do klubu zpět dovedl útočníky Hunta a Byrneho. V roce 1961 byl Shankly již třetím rokem manažerem Liverpoolu, ale až teď přišlo vítězství v lize a postup do nejvyšší anglické soutěže. Od té doby až dodnes Liverpool neskončil v lize hůře než na osmém místě. V roce 1964 se Liverpoolu v čele s Billem Shanklym podařilo vyhrát i League Champions a v Anglii byl Shankly považován za obnovitele velkoklubu. V další sezóně se sice Liverpoolu nepodařilo ligový titul udržet v Liverpoolu, ale přišlo vítězství v FA Cupu, kde ve finále porazil 2:1 Leeds United. V tomto roce se Liverpool poprvé přestavil na Evropské scéně. V premiéře vyzval KR Reykjavík, přes který sice přešel do další bojů, jenže v semifinále na Inter Milán byl již krátký a podlehl mu 4:3. První utkání doma Liverpool vyhrál 3:1, jenže v odveta se mu vůbec nevydařila a prohrál 3:0.V následující sezóně Liverpool opět vyhrál League Champions, ale tentokrát také ohromil Evropku ziskem evropského poháru. Ve finále se postavil Borussii Dortmund a o vítězi rozhodlo až prodloužení. V této době byl Shankly hodnocen jako nejlepší manažer všech dob. Mohl mít jakéhokoli hráče, na kterého si ukázal a Liverpool byl tak nadupán hvězdami. S Liverpoolem postupně podepsali hráčskou smlouvu hráči jako Emlyn Hughes, John Toshack a Kevi Keegan. V roce 1973 se Liverpool znovu vrátil na evropskou scénu a ve finále hraném na 2 zápasy dokázal porazit Borussii Monchengladbach v součtu 3:2. Na domácí půdě sice Liverpool zvítězil vysoko 3:0, jenže na půdě Borussie měl namále a prohrál 2:0. O rok později vyhrál Liverpool také FA Cup, když ve finále pohodlně porazil Newcastle United 3:0. Jenže o rok později Bill Shankly všechny šokoval výrok, že odchází do důchodu a rezignuje tedy na post manažera klubu. Fanoušci, hráči i klub se ho snažili přemluvit, aby ještě setrval. Bill však všechny tyto prosby ignoroval, usedl na stadion jako divák a nechal svůj post převzít Bobem Paisleyem.
Bob Paisley (1974-1983)
Shanklyho 55 letý asistent Bob Paisley byl v roce 1974 povýšen na pozici manažera klubu poté co nikdo nedokázal přesvědčit Shanklyho aby v klubu ještě zůstal a vedl ho k dalším úspěchům. Během devíti let kralování Paisleyho Liverpool dokázal hned šestkrát získat ligový titul a Paisley se tak stal jedním z nejúspěšnějším manažerem v historii. Hned jeho druhá sezóna přinesla Liverpoolu titul a všichni začali věřit že bude skvělou náhradou za Billa Shanklyho. O tři roky později Liverpool znovu vyhrál evropský pohár a znovu získával respekt ve všech zemích Evropy. Pohár Liverpool udržel i následující rok, když ve finále porazil FC Brugge 1:0 brankou, kterou vstřelila pozdější legenda klubu, Kenny Dalglish.V sezóně 1978-1979 Liverpool překonal svůj dosavadní rekord o počtu získaných bodů na 68. Překonal také statistiku vstřelených a obdržených branek, když v celé sezóně dokázal nastřílet 86 branek a dostat jen 16. Tento rok přinesl opět další titul pod velením Boba Paisley a Liverpool si budoval opravdu skvělé zázemí pro další roky. V 1981 se The Reds prokousali do finále evropského poháru, kde dokázali porazit tak velký klub jakým byl Real Madrid v poměru 1:0. Střelcem jediné branky se stal Alan Kennedy, který se tak stal Liverpoolským hrdinou. Jediná trofej která tento rok Liverpoolu unikla byl Carling Cup, ale ani to neposkvrnilo skvělou pověst klubu.
Na 2. svátek Vánoční utrpěl Liverpool porážku od Manchesteru City a spadl až na 11. místo v tabulce a Citizens šli v tabulce stále výš. Jenže bojovnost Liverpoolu dotáhla klub až na samý vrchol tabulky a získal další ligový titul. Liverpool také znovu dokázal vyhrát FA Cup, když ve finále porazil 3:2 v prodloužení. Dvakrát se gólem blýskl mladík Ronnie Whelanen a třetí branku přidal Ian Rush, který do Liverpoolu přišel o dva roky dříve. V sezóně 1982-1983 Liverpool opět udržel titul FA Cupu ve své moci a tváří v tvář konkurenci si šel také za dalším ligovým titulem. Před Vánoci sice Liverpool ztrácel 10 bodů na čelo tabulky, ale po Novém roce se vše zlomilo a Liverpool dokázal předehnat všechny své soupeře. Liverpool tak protáhl po sobě jdoucí tituly na tři a jevil se téměř neporazitelným. V roce 1984 ve Wembley opět získal triumf FA Cup, když porazil Manchester Untied 2:1. Úspěšnost Liverpoolu byla obrovská a Paisley řekl: „Nezapomínejte, že tady pro Liverpool bude stále, ať se daří nebo ne.“ Velkou otázkou zůstávalo, kdo nahradí Paisleyho v jeho funkci. Na scéně nebyl nikdo, kdo by byl schopný získat 21 trofejí během devíti let.
Joe Fagan (1983-1985)
V roce 1983 byl do čela Liverpool ve věku 62 let jmenován Joe Fagan, poté co se bývalý manažer, Bob Paisley, rozhodl z funkce odejít. Na podzim přišlo několik porážek, ale na jaře se Liverpool opět sebral a v konečné fázi z toho bylo 2. místo v tabulce ligy. Forma Liverpoolu se každým týdnem zlepšovala a v tabulce šel stále výše. 12. května se na Anfield Road opět vrátil titul FA Cupu a o 18 dnů později se Liverpool stal prvním klubem, který získal v jedné sezóně všechny tři tituly. V roce 1984 měl Liverpool k dispozici také mladého útočníka Iana Rushe, který byl srovnáván s útočníky světových kvalit. Liverpool ovšem musel prodat klíčového záložníka Graema Sounesse, ale záhy přišel John Wark, který podepsal s Liverpool smlouvu, která mu vypršela v Ipswich Townu a měl hlavně za úkol zalepit díru v záloze. Sezóna 1984-85 nezačala pro Liverpool zrovna nejlíp. Ještě v polovině byl na 12. příčce a nic nenasvědčovalo tomu, že by letos měl získat další titul. Jenže pak se uvnitř klubu něco zlomilo a začal porážet všechny favority. Na konci sezóny z toho bylo velmi uspokojivé druhé místo.Zle si nevedl Liverpool ani v FA Cupu, když došel až do samotného finále, kde narazil na Manchester United a podlehl mu 2:1. V roce 1986 sehrál Liverpool finále poháru UEFA s italským celkem Juventus. Celý zápas se již od začátku nevyvíjel dobře a ještě před výkopem se zřítila celá ochranná stěna pod náporem fanoušků. 39 lidí bylo doslova udupáno a Liverpool dostal zákaz účastnit se jakýchkoliv soutěží v Evropě na dobu neurčitou. Po třech letech byl tento zákaz zrušen a Liverpool se tak mohl znovu vrátit do evropských soutěží. Joe Fagan odešel z Liverpoolu po tragédii Heysel a na jeho místo usedl Kenny Dalglish. Fagan zemřel v roce 2001 ve věku 80 let.
Kenny Dalglish (1985-1991)
Zprvu se zdálo, že po jmenování Dalglishe jako spadla popularita Liverpoolu a začali se v Evropě prosazovat kluby jako Manchester United, který do té doby byl znám jen v málo zemích. Manchester dokonce vedl i domácí soutěž a Liverpool na něj ještě koncem zimního období ztrácel 4 body. Jenže pak se znovu rozjel stroj jménem Liverpool FC, který dokázal porazit soupeře jako například West Ham United, Chelsea nebo Sheffield United. Liverpool také dokázal vyřadit Manchester z FA Cupu a všechno nasvědčovalo tomu, že tato sezónu bude pro Liverpool opět velmi úspěšná. Bohužel pak přišlo nečekané vyřazení z FA Cupu téměř neznámým týmem Park Ranger Queens a v lize Liverpool spadl až na 3. místo se ztrátou propastných osmi bodů. Pak se ale znovu rozjel Liverpoolský brankostroj a dokázal pro tento rok utrhnout titul do své moci. O rok později přišlo také toužené vítězství v FA Cupu. Pro Kennyho tak nastala velmi plodná sezóna poškozená jen zákazem Liverpoolu účastnit se evropský soutěží.V sezóně 1986-1987 Liverpool v domácí soutěži musel čelit ještě větší konkurenci, která měla šanci na zisk titulu. Ještě v polovině sezóny se Liverpool pohupoval na páté příčce tabulky a výš se dostali jen Nottingham Forest, Norwich City, Everton a Arsenal. Manchester United v té době bojoval na druhém konci tabulky a hodně krát se také mluvilo o odvolání jejich manažera. Koncem ledna Liverpool dokonce utrpěl ostudnou porážku, když na domácí půdě prohrál 3:0 s Luton Town. Ke konci sezóny však Liverpool zabral a dokázal se probojovat až na druhé místo v tabulce. Hodně k tomu také napomohla výhra nad úhlavními soupeři a hlavně Manchesterem United.
Na začátku nové sezóny si rozhodl Ian Rush přestoupit do italského Juventusu za 3.2 milionu liber. Rush patřil k nejlepším střelcům v lize, ale on sám věděl, že pod vedením Dalglishe se nemohla jeho kariéra vyvíjet. Odešel tedy do Juventusu a své místo na pozici hrotového útočníka přenechal Paulu Walshovi. Liverpool však dokázal, že nepatří do starého železa a dokázal znovu získat ligový titul. Ve stejné sezóně dokázal vyhrát také FA Cup, když si ve finále poradil s Arsenalem a porazil ho 2:1. Na konci sezóny začal Liverpool opět posilovat. Dalglish dovedl do Liverpoolu anglického útočníka hájícího barvy Newcastelu United, Petera Beardsleye. Další kdo do Liverpool přišel byl John Barnes, za kterého Liverpool zaplatil 900 000 liber.
V další sezóně Liverpool zažádal o povolení hrát evropské poháry, ale stejně jako minulý rok tak i tento bylo představenstvo UEFA neoblomné a zakázalo start Liverpoolu na další rok. Nová sezóna se pro Liverpool vyvíjela velmi dobře a v polovině sezóny měla příjemný náskok čtrnácti bodů na druhý Manchester Untied. Na konci sezóny z toho byl nový klubový rekord v počtu získaných bodů a celé město mohlo slavit další zisk titulu pod vedením Kennyho Dalglishe. Liverpool také znovu dokázal obhájit FA Cup a ve finále dokázal, že patří k nejlepším klubům světa. Všichni bookmakeři favorizovali právě Liverpool a jeho prohra byla takřka nemyslitelná. Již ve 35. minutě poslal do vedení Liverpool svým gólem Peter Beardsley a celý zápas se hrálo vlastně podle tempa, které udával Liverpool.V nové sezóně UEFA opět zakázala účast všech anglických klubů v evropských pohárech a Liverpool tak znovu přišel o šanci získat evropský triumf. V sezóny 1988/89 se do Liverpool hrdě vrátil Ian Rush, kterého Liverpool od Juventusu odkoupil za 2.8 milionů liber. Rush byl ihned nasazen do základní jedenáctky, ale zároveň musel vytlačit jednoho z dvojice Aldridge-Beardsley. Dalsglish však nechtěl dopusti,t aby kterýkoliv z hráčů opustit klub a tak zavedl nové taktické rozestavení 4-3-3. Riskoval však zranění všech hráčů, ale v konečné fázi mu tato formace vynesla sladké ovoce v podobě zisku trofeje v FA Cupu. V tomto roce sice Liverpool neměl na to, aby získal také ligový titul, ale skončil jen několik bodů pod samotným hrotem tabulky. Poté přišla jedna z největších tragédií v historii klubu. 15. dubna 1989 Liverpool odcestoval na stadion Hillsborough, kde měl sehrát semifinálový zápas FA Cupu proti Nottinghamu Forest.
Zápas musel být pozastaven, protože bylo jasné, že tribuny nemohou vydržet nápor fanoušků. Stovky lidí bylo zraněno a 94 lidí bylo na místo usmrceno. 95. oběť zemřela čtyři dny po tragédii a konečná 96. oběť zemřela v březnu 1993. Na stadionu poté oba týmy vybudovali obrovský památník, který má připomínat všechny oběti tragédie z tohoto dne. Chvíli se zdálo, že se po této tragédii zruší celý FA Cup, ale nakonec vše zůstalo při starém a FA Cup se hrál i nadcházející ročník. Semifinále, které bylo ten den zrušeno se později sehrálo na stadionu Old Trafford a Liverpool dokázal Nottingham porazit 3:1. V tomto roce dokázal Liverpool získat také poslední titul v novodobé historii a od tohoto roku jako by se zastavil čas a Liverpool již žádný titul nezískal. Až do sezóny 1989/90 byl znovu obnoven zákaz Liverpoolu pro účast v evropských pohárů a tak ani tentokrát nemohl Liverpool získat trofej Poháru UEFA či Poháru Vítězů.
Sezóna začala ve velkém stylu a společně s Liverpoolem byl favorizován na zisk titulu také Arsenal. Špatně na tom nebyly ani Manchester United a Tottenham Hotspur, ale bookmakeři měli favority jasné. Liverpool sezónu začal dobře, ale pak přišla porážka 1:4 od Southamptonu a zdálo se, že letos Liverpool titul nezíská. V dubnu 1990 utrpěl Liverpool také porážku v FA Cupu a musel se pro tento rok se ziskem titulu rozloučit. To nikdo však nečekal, že přijde obrovská šňůra neúspěchů a více jak 20 let se titul na Anfield Road nevrátí. V únoru 1991 Liverpool opět vypadl z FA Cupu, ale tentokrát ho vyřadil klubový rival ze severu města, Everton a zvažovalo se o odstoupení Kennyho Dalglishe z funkce manažera klubu. Kenny nakonec ze své funkce odstoupil a na jeho místo nastoupil Graeme Souness.
Graeme Souness (1991-1994)
Souness chtěl do Liverpool znovu přivést ligový titul, ale v jeho první sezóně se mu podařilo získat jen titul FA Cupu, když ve finále Liverpool porazil Sunderland 2:0. Od sezóny 1992 mohl Liverpool znovu do evropských pohárů a hned v první sezóně mohl překvapit ziskem titulu. Jenže Souness se soustředil na získání nových posil a do Liverpool dovedl hráče jako Paul Stewart Torben Piechnik a Istvan Kozma. Zatímco nové posily Michael Thomas a Mark Wright seděli většinu sezóny jen na lavičce kvůli jejich zranění, brankář David James předváděl někdy až neskutečné zákroky které hýbali publikem. Po šesti letech v klubu byl také do Aston Villy prodán kolega Iana Rushe, Welsham.Mládežnický tým Liverpool trénoval v té době Steve Highway a již tehdy přiváděl do A týmu několik velmi nadějných hráčů, kteří podle něj měli obrovskou budoucnost. Patřili mezi ně Robbie Fowler, Dominic Matteo a Steve McManaman. Tehdy veterán Ian Rush i nadále předváděl své kvality a patřil k nejlépe skórujícím hráčům Liverpoolu. Jednička v bráně Bruce Grobbelaar byl mnohokrát nahrazován mladou naději Davidem Jamesem, kterému dával Souness více příležitostí aby mu dokázal že má na to hrát v základu Liverpoolu. V této sezóně Liverpool dokázal v Premier League skončit až na 6. příčce tabulky a v létě přivedl do klubu dvě nové fotbalové naděje. Tou první byl Nigel Clough z Nottinghamu Forrest a druhým hráčem byl z Tottenhamu Hotspur Neil Ruddock.
Ve formaci 4-4-2 se Liverpool však příliš nedařilo. Avšak proti Swindon Tower si všichni hráče zastříleli a Neil Ruddock přidal také svůj první gól v dresu Liverpoolu. Ukazatel skóre se zastavil až na čísle 5:0. V následném merseyside derby došlo na hřišti k incidentu, kdy se Steve McManaman a Bruce Grobbelaar společně porvali. Oba byli vykázání ze hry a oba týmy dohrávali zápas v 10 mužích na hřišti. V tomto zápasu si odbyl také svůj debut Robbie Fowler, který svým výkonem dokázal, že jednou z něj bude velký fotbalista. O několik dnů později se mu povedl opravdu husarský kousek, když na Anfield Road vstřelil všech 5 gólů v utkání a stala se z něj opravdová legenda mezi střelci. V závěru se zdálo že Liverpool konečně dokáže získat ligový titul, jenže opak byl skutečností a ani Robbie Fowler nedokázal pomoct klubu k jeho zisku. V březnu roku 1992 postihla Sounesse srdeční příhoda a musel být ihned operován. Zanedlouho svou funkci složil a přenechal místo svému nástupci, Royi Evansovi.
Roy Evans (1994-1998)
V úvodu sezóny si Evans připsal s Liverpoolu na své konto první bod za remízu 2:2 proti Norwich City. V sezóny 1993/94 dovedl Liverpool sice až na osmé místo tabulky, ale Robbie Fowler byl se svými 29 brankami zvolen za nejlepšího mladého hráče sezóny. Evans příliš nenakupoval a spíše se snažil udržet hráče v klubu a vytvořit skvěle sehraný tým, které si za všech okolností rozumí. Poté však přišla potupná porážka od Crystal Palace 6:0 a Evans musel slíbit že přes léto dovede do klubu hráče, který rozvíří hru a dovede Liverpool k lepším výsledkům. Zvolil tedy formaci 4-4-2 s Davidem Jamesem v bráně a do klubu přivedl zpět Roba Jonese. Do útoku postavil smrtící dvojku ve složení Rush – Fowler. Tato dvojka se zanedlouho stala postrachem obranných řad všech klubů nejen v Anglii, ale také v Evropě. V další sezóně Liverpool skončil na čtvrtém místě v tabulce, ale zato dokázal vyhrál FA Cup, když ve finále porazil Bolton 2:1.V létě 1995 přivedl Evans do klubu za rekordní poplatek 8.5 milionů liber útočníka Stana Collymoreho z klubu Nottingham Forest. O rok později byl však Ian Rush coby jeden z nejstarších hráčů v týmu posazen na lavičku a jeho místo nahradili mladší nástupci jeho doby. I přesto, že Liverpool nedokázal zvítězit v lize, byl pořád považován za top tým v Anglii. V roce 1996 přivedl Evans do Liverpoolu českého reprezentanta Patrika Bergera z Borrusie Dortmund a zaplatil za něj celých 3.25 milionů liber. Během sezóny 1996/97 Liverpool několikrát vedl ligu, ale na konci ji nedokázal vyhrát a skončil až na čtvrté příčce. Tento rok měl Liverpool taky velkou příležitost znovu vyhrát evropský titul, ale v semifinále narazil na Paris St Germain a přes něj se do finále nedostal. O rok později Liverpool skončil v lize opět až na čtvrtém místě a kritici se do něj začali navážet a označovali ho za klub, který nemá šanci na úspěch. Jenže pak se na scénu dostal Michael Owen a zanedlouho byl zvolen nejlepším mladým hráčem Premier League.
Gérard Houllier (1998-2004)
Gérard Houllier, coby bývalý francouzský trenér byl povolán do Liverpoolu jako asistent Roye Evanse. Ten však za krátký čas zjistil, že tato spolupráce nemá východisko a tak na svou funkci rezignoval. Právě Houllier převzal po Evansovi funkci manažera a začala se psát nová kapitola manažerů v Liverpoolu. Sezóna 2000/01 zprvu vypadalo jako nejlepší sezóna v nové historii Liverpoolu, vždyť v týmu hráli jména jako Owen, Fowler, Gerrard a Hyypia. Mladá nastupující generace ukázala světu v čem je jejich síla dovedla Liverpool na třetí místo v tabulce. Přišlo vítězství v FA Cupu, Carling Cupu a poté také v poháru UEFA. Po těchto titulech následoval Charity Shield a evropský Super Pohár. V Carling Cupu dokázal Liverpool porazit v prodloužení Birmingham 2:1, v FA Cupu to byl zase Arsenal, který v řádné hrací době podlehl Liverpoolu, za který se gólově prosadil Michael Owen. V poháru UEFA Liverpool nastoupil proti Alavési a dokázal ho porazit až v prodloužení v poměru 5:4.Liverpool doslova nacpán hvězdami. V obraně tomu byl kapitán Sami Hyypia, v záloze zase mladík Steven Gerrard a Michael Owen. V útoku zářil Emil Heskey, který se téměř v každém zápase prosadil brankou a nebo skvělou asistencí. V roce 2001 však postihla Houlliera srdeční příhoda a celé tři měsíce byl od klubu oddělen. Ten však situaci zvládl i bez něj a dokončil sezónu na uspokojivém 2. místě. Další zisky trofeje přišli v roce 2003 a 2004, kdy Liverpool opět vyhrál Carling Cup. Bohužel ani Gérard Houllier nedokázal to, o co se před tím Evans a Souness, vyhrát Premier League. Po rozhořčení fanoušků musel Houllier v roce 2004 odstoupit a na jeho místo nastoupil španěl Rafael Benitéz.
Rafael Benitéz (2004-2010)
Rafa Benitéz převzal Liverpool po jeho předchůdci, Gérardu Houllierovi. Španělský kouč přišel do Liverpool z Valencie, se kterou právě vyhrál La Ligu. V první sezóně Liverpool sice skončil až na pátém místě tabulky, ale Benitéz ohromil Evropu vítězstvím v Champions League. Liverpool nejprve ve čtvrtfinále vyřadil Juventus Turín a poté v semifinále anglickou Chelsea, ve které Luis Garcia vstřelil tzv. „Ghost goal“. Gól nebyl nikdy prokázán, ale slovenský rozhodčí L’uboš Michel’, který zápas řídil, branku uznal a Liverpool se tak díky němu dostal do vedení. Kdyby však branku neuznal, jistě by odpískal penaltu po zákroku Petra Čecha na Milana Baroše, který se snažil míč do brány dorazit.Ve finále se Liverpool postavit AC Milánu, jenže zápas začal pro Liverpool velmi špatně. O poločase prohrával vysoko 3:0 a nikdo nevěřil v jeho vítězství. Jenže poté Liverpool doslova vstal z mrtvých a v nastavení vyrovnal na 3:3. Tím dotáhl utkání až do prodloužení, ve kterém gól nepadl a tak došlo až na penaltový rozstřel. Tam podal heroický výkon brankář Jerzy Dudek a vychytal Liverpoolu zisk titulu Champions League. Poté ale nastala tahanice mezi organizací UEFA a Liverpoolu. Liverpool totiž v Premier League skončil až na 5. místě, což znamenalo, že v příštím ročníku nesmí do Champions League. Liverpool však několikrát namítal, že jako vítěz této prestižní soutěže by měl mít účast zajištěnou. UEFA tedy udělala výjimku a poslala Liverpool do 1. předkola Champions League.
Liverpool se prokousal až do základní skupiny a poté u do vyřazovacích bojů. Tam však narazil na portugalskou Benficu, která ho z Champions League vyřadila. Liverpool si tak spravil chuť alespoň v superpoháru, který vyhrál nad vítězem poháru UEFA, CSKA Moskvou, 3:1. Liverpool, jako vítěz minulého ročníku Champions League, dostal možnost reprezentovat UEFU ve FIFA Club World Champions 2005 konaném v Japonsku. Ve finále se Liverpool potkal se Sao Paulo a jediným gólem rozhodli Brazilci a svém vítězství. V roce 2006 se Liverpool opět prokousal daleko v FA Cupu, nejprve dokázal porazit Manchester Untied, poté venku porazil Birmingham vysoko 7:0, Chelsea 2:1 a nakonec ve finále dokázal zvítězit nad West Hamem a připsal si tak na své konto 13. zisk FA Cupu.V normální hrací době skončil zápas 3:3 a tak muselo dojít na penaltový rozstřel. V tom Liverpool dokázal zvítězit 3:1 a vítězství vděčil hlavně Pepe Reinovi, který dokázal chytit tři ze čtyř penalt. Gerrardovi byla poté vyslovena velká pocta za vyrovnání zápasu v 91. minutě a finále bylo fanoušky nazváno jako „Gerrardovo finále“. V sezóně 2005-2006 získal Liverpool v Premier League 82 bodů a přiblížil se tím 17 let starému rekordu z roku 1988, kdy Liverpool získal bodů 40. Přestože byl Liverpool v sezóně 2006/07 vyřazen jak z FA Cupu tak i Carling Cupu, dokázal dojít opět až do finále Champions League. Ve finále se stejně jako o dva roky dříve postavil AC Milánu, ale tentokrát v řeckých Athénách tolik štěstí neměl. Po 90. minutách prohrál 2:1 a jediný gól Liverpoolu tehdy vstřelil Dirk Kuyt.
Tato sezóna byla první sezónou pod vedením Rafy Benitéze, kdy Liverpool nedokázal získat ani jednu trofej. V další sezóně dokázal Liverpool postoupit do Champions League z druhého místa tabulky. Doma s přehledem rozdrtil Besiktas 8:0, když se hattrickem blýskl Dirk Kuyt a byla to nejvyšší výhra Liverpoolu v historii Champions League. Poté proti Portu zazářila také nová hvězda Liverpoolu, Fernando Torres, který vstřelil hned dvě branky a pomohl k výhře 4:1. Jenže pak přišla porážku od Olympique Marseille na Anfield Road 1:0 a Liverpool se tak musel smířit s postupem až z druhého místa. V posledních třech utkáních však Liverpool doslova rozbil své soupeře a nastřílel 16 branek. V únoru Liverpool sehrál semifinálový zápas na Anfield Road proti Interu Milán. Dlouho se zdálo že si Inter odveze z Liverpoolu remízu, ale v posledních pěti minutách začali úřadovat Kuyt s Gerrardem, kteří rozhodli o vítězství Liverpool 2:0.
V létě 2007 Liverpool do svých řad přivedl náhradu za odcházejícího Petera Crouche v podobě Robbieho Keanea z Tottenhamu. O sezóně 2008/09 by se dalo hovořit jako o nejlepší sezóně v historii, jen kdyby se povedlo hráčům získat titul Premier League. V celé sezóně Liverpool prohrál jen dvakrát, ale ani tak to nestačilo na první Manchester United, který měl jen o čtyři body víc než druhý Liverpool, ten měl na svém kontě 86 bodů. Nicméně pak přišlo velké semifinále Champions League, kdy Liverpool na stadionu San Bernabeu porazil Real Madrid 0:1 a poté ho doma rozmetl 4:0. Ve čtvrtfinále však opět narazil na Chelsea, která Liverpool nejprve na Anfield Road porazila 1:3 a poté doma remizovala 4:4. Bylo to opravdu povedené utkání, které kazilo jen to, že místo Liverpoolu postoupila do semifinále Chelsea.
Sezóna 2009/10 byla pro Liverpool velmi frustrující. Po nevydařeném vstupu a poté několika prohraných utkání skončil až na sedmém místě v tabulce Premier League. Liverpool dokonce vypadl již ve skupině v Champions League a byl přeřazen do Evropské Ligy. V té sice dokráčel až do semifinále, ale tam byl vyřazen španělským celkem Atléticem Madrid. Benitéz byl na pozici manažera velmi ohrožen a několikrát mu hrozilo vyhození z klubu. Po vzájemné dohodě Benitéz opustil Liverpool 3. června 2010 a na jeho postě ho nahradil teď již bývalý trenér Fulhamu, Roy Hodgson.
